Básničky 10
Snad, Noc a jedna malinká
Snad
Tvé paže mně ovíjí,
jak jedovatý had,
prsty pátráš po šíji
a já se Tě musím ptát:
" Máš mě vůbec ještě rád?"
"Snad" zní Tvé vyznání
....hrana tiše vyzvání.
Snad ne? Nebo snad ano?
Dozvím se to snad až ráno.
Dozvím se, co chceš mi dát,
co znamenalo to Tvé "Snad"?
Má cenu si ještě lhát?
Má cenu Tě milovat?
....hrana tiše zvoní....
A co láska? Snad je po ní.
Jestli věřím na návrat?
Vážně nevím. Možná. Snad.
Noc
Slunce zapadlo, město sotva dýchá,
nastává noc- bouřlivá a přitom tichá.
Pro někoho dlouhá, pro jiného krátká,
nastala noc- hořká a přitom sladká.
Je plná hvězd a přitom tmavá,
je v ní cítit porážka i sláva.
Je temná i zrůdná a i světlá- za třpitu měsíce.
Je tajemná a svůdná a takových mi prospíme tisíce.
Nejsem nic víc než tráva,
vůně, co z ní bolí hlava,
po noci těžká závratí,
jsem vlaštovka, co už se nikdy nevrátí.