Pokušení
1. Dávají Ti stovky jmen,
když kráčíš městem za úsvitu,
bez ptaní bereš si sen,
jako zloděj, bez soucitu.
2. Tiše, měkce našlapuješ do duší,
jako těžký parfém zahlcuješ svět,
sladkými slovy biješ do uší,
jak snadné je Ti rozumět.
3. Jako Nero spálil si Řím,
boříš Ty naději i víru,
nacháváš za sebou jen dým,
stopy krve na papíru.
4. Máš křivky ladných laní,
když večer do plamenů uléháš,
vládneš tou nejsvůdnější zbraní,
každý tak lehce podléhá.
5. Pod kůží bílou nevinnou,
skryté máš srdce z olova,
když kráčíš krajinou,
marně se snažím bojovat.
Ale ty jsi vždycky silnější- Mé pokušení
Otrokyně lásky
Zavřel jsi mně v kleci,
uzamkl ve svém paláci,
mé srdce na dveře buší,
bije, křičí, naději neztrácí,
tak už nezacpávej si uši!
I kdyby jsi byl jen z poloviny tak skvělý, než jsi teď.... Byl bys pořád lepší, než kdokoliv jiný
Paprsky rozlehly se po pláži,
mlsné pohledy otáčí se za klukem,
pokud mně vlny moře nesvlaží,
žár letní lásky uhasím nanukem.
To se stává
Že Ti dal sbohem?
To se občas stává,
nezčerná moře,
nezešedne tráva.
Nestál za to,
rozum Ti našeptává.
Z léta není zima,
z levé není pravá.
Je Ti snad smutno?
Bolest v hrudi neustává?
Nezadržíš slzy?
Řasenka se rozmazává?
Proklínáš ten nůž,
co Ti srdce rozřezává?
Nebuď blázen,
to se přeci někdy stává!
Z vody nestane se kámen,
ze světlé není tmavá,
svět se nezhroutí,
rozum radit nepřestává.
Miluje snad jinou?
Polibky jí zasypává?
Po vlasech jí hladívá?
S ní teď usíná i vstává?
Vzpamatuj se,
to se stává.
A ty se choulíš v peřinách
bezbranná a nahá,
usměj se trochu,
zítra budeš s jiným spávat,
takhle se to prostě stává.
Zlodějka citů
Na cestách svých, šlapeš po srdcích
a myslíš, že kapky deště z těla smyjí hřích.
Povídej, co Ti je?
Před sebou se neskryješ,
na loži v nebesích, v rouše Evině,
netvař se tak nevině,
když vydáváš klín.
Je to snad prokletí?
Tak povídej, co Ti je?
Kdo Ti vchází do slabin?
Hraješ si se štěstím a netušíš,
že v tepnách tvých tiše zní dětský smích.
Tvé oči pláčou,
povídej, co je jim?
Básnička prvního máje
Chceš-li, abych byla fit,
pak musíš na den dnešní,
něžně mě políbit
pod rozkvetlou třešní